Jak si správně přát slovník do postele

Někdy si připadám jako lovec, dřív jsem hledala zážitky, nové cesty i nové kamarády a dneska... Dneska vlastně dělám to samé, jen s jiným cílem. Abych si plnila své předsevzetí a každé úterý vydala článek na blogu, hledám... Kláru Zmeškalovou jsem v síti sítí potkala už ani nevím kde a mám ji teď za virtuální kámošku. Nejenže žije v Chile, v zemi která mne před více jak deseti lety uhranula, ale vymyslela se svým milým projekt, který by Vás mohl zajímat. Simply Chile - rozklikněte a vyrazte, Chile za to rozhodně stojí. A dnešní článek si přečtěte, dozvíte se, jak si jedna česká holka splnila sen (a to nejeden).

Jak si správně přát slovník do postele

Když jsem si plánovala svoji cestu do Latinské Ameriky, Chile jsem chtěla navštívit hlavně proto, že zde kousek od Santiaga leží záchranná stanice pro hospodářská zvířata Santuario Igualdad, kterou jsem již dlouho sledovala stejně fanaticky, jako před 25 lety Kelly Family. Jasně, že jsem už od pár kámošek věděla, jak cool jsou Chilané, a že moje milované avokádo si zde mažou pomalu i na neštovice, ale hlavní důvod vypláznout tolik peněz a energie se dostat až sem, byly především ty kozy na vozíčku a prasátka v plínečkách. Vidět je, sáhnout si na ně, znát jejich příběh a lidi, kteří jejich péči zasvětili život.

Do Chile jsem přijela po měsíci cestování po Peru, které mi teda ani trošku nesedlo. Proč? Protože tam používají nastrojené (v barevných oblečcích) lamy v ulicích měst k vyžebrání peněz, protože je tam drahé a nedobré pivo, neprodává se tam chilské víno a lidé tam nejsou tak společensky intenzivní a veselí jako já. A pak jsem si z Peru nesla hodně silnou a nehezkou emoci stran stavu opuštěných psů a celkově přístupu k ekologii a turismu. Podle toho já hodně soudím země když cestuju.

Již s prvními kroky po přechodu hranic z Peru do Chile jsem cítila, že zde jsem člověkem. V Arice, prvním navštíveném městě, na turistu čeká asi sto padesát venkovních restaurací a barů, levné a výborné červené, lidi vysmátí a ochotni nejen pomoct, ale i ze sebe vyškrábat zaschlé zbytky angličtiny, jen aby si s vámi povídali.

Dokonce jsem si po třech týdnech marného hledání jakéhokoliv parfému/voňavky ke koupi v Peru mohla v Chile vybírat mezi všemi značkami, na které jsem zvyklá. (Zní to možná ujetě na cestách shánět parfém, ale vydala jsem se z Česka do Peru bez něj, ale po pár dnech jsem zjistila, že fakt nejsem tak přírodní typ…)

Takže hurá – nastříkat to 3 dny neprané merino a do baru jako princezna. Jako doslova. Protože čím je žena v Chile světlejší, bledší, méně namalovanější a hubenější, tím je exotičtější = krásnější. Ano, bydlet zde má velkou výhodu, že se světlý typ holky nemusí ani opalovat, ani malovat, což znamená více času na pití vína učení se španělštiny.

A zde jsem narazila na první nešvar Chile – jazyk. Odjela jsem cestovat s tím, že znám asi 20 slovíček španělsky a považovala jsem za super výzvu se na cestě trochu naučit tento jazyk, ještě k tomu když je tak rozšířený. Víc lingvisticky se o něm rozepíšu v dalším článku i se slovníčkem, ale teď vám jen napovím, že TO, čím se v Chile neformálně komunikuje, je velmi vzdálené španělštině. Jedná se totiž o japonsky znějící indiánsko-anglické zvuky bez pravidel a respektu k originálu. Když mi tedy v Chile kleslo jazykové sebevědomí do mínusu, řekla jsem si, že jediná cesta, jak se TO fakt naučit, je zde poznat nějaký sympatický slovník do postele.

V zoufalosti i naději jsem se tedy posadila v parku na lavičku, podívala se do korun stromů a řekla si v duchu:

„Kéž bych tak potkala nějakého sexy týpka, se kterým bych tady v Chile mohla zůstat, a který by mě trpělivě a v angličtině pomohl se naučit španělsky…“

A na druhý den jsem se vydala v Santiagu na párty a dost pod vlivem jsem poznala lásku svého života – Claudia. Hned po našem prvním rande a následném týdnu bydlení (když mi poskytl „bedsurfing“) jsem věděla, že ta blízkost mezi náma je osudová. Pak jsem mu ještě párkrát odjela do Česka a od srpna 2018 spolu bydlíme v Santiagu a neustále se pereme se všemi systémy na české i chilské straně, které trošku znepříjemňují klidný nebo prosperující rezidenční život. Ale přání mi „Vesmír“ splnil a už zvládám rozumět i chilsky a dokonce i mimo postel.

Původně jsem odjela cestovat, abych si splnila moje zvířecí sny a zachránila svět. Upřímně musím říct, že jsem těch světů teda moc nezachránila, ale po cestě jsem dobrovolničila v centru na ochranu biodiverzity na ostrově Chiloé (jih Chile), v útulku pro lenochody na Kostarice, v nadaci na ochranu velryb a defínu atlanského oceánu na Tenerife a navštívila jsem moje milované Santuario Igualdad, takže jsem si fakt splnila všechny dětské sny, které jsem v sobě přes 20 let nosila.

A na pozadí toho všeho se mi splnil sen, ve který jsem vlastně úplně přestala věřit. Najít nejlepšího parťáka do života; člověka, kterého obdivuju, a který je mojí největší motivací se učit všechny slovíčka dvěma způsoby – španělsky a chilsky. Takže něco na těch přáních bude...

Klára Zmeškalová

Milovnice zvířat, vína, zábavy, bruslí, snowboardu, baletu, šití a malby. Úplným omylem vystudovala hospodářsko-turistickou ruštinu a tak raději zahájila svou novou kariéru v kretivnějším prostředí – digitálním marketingu. Po 6 letech v online světě se rozhodla cestovat a dobrovolničit v Jižní Americe, především v Chile, kde nyní žije věnuje se svému novému projektu Simply Chile, které spadá pod projekt Simply Horas Authentic Traveling. Klára je tajná agentka zážitkové dovolené na míru lidem, kteří chtějí Chile poznat individuálně, efektivně a ekologicky.

Chcete se učit španělsky?

Hola, me llamo Ivana Kudrnová a španělština je mým životem. Jsem lektorkou španělštiny, autorkou projektu Španělština do plavek a pomáhám lektorům profesionálně učit (nejen) online v projektu Digitální lektoři. Mám za sebou 16 let praxe, stovky studentů, tisíce hodin a situací. Španělštinu jsem studovala a žila jsem ve španělsky mluvících zemích. Do kurzů dávám své hispánské já a těším se, až probudím to vaše.