Objev krásy Peru: od Amazonského pralesa, přes poušť, až po pulsující Limu

"Peru bylo dlouhou dobu mojí vysněnou destinací, kterou se mi podařilo konečně navštívit. Zamilovala jsem se do této úžasné země a doufám, že i ty se po přečtení zamiluješ a budeš se tam hned chtít vypravit. Peru je rozmanitá země, která má mnohé co nabídnout. Od překrásných hor, přes rozmanitou biosféru Amazonu až po poušť, navíc samostatná historie Inků tě pohltí." - to nám napsala Renata do e-mailu a zároveň jste si mohli tento úvod přečíst v prvním díle o její cestě do Peru. Pojďme se přesunout o kus dál a to do pralesa, do pouště a do hlavního města Limy.

Brána do amazonského pralesa

Po devíti dnech končilo naše objevování po Cuscu a okolí a byl čas se přesunout o kus dál. Přeletěli jsme blíže k rovníku do městečka Iquitos. Iquitos je považován za vstupní bránu do Amazonu (peruánské části) a také jeho hlavní město. Tím, že do Iquitosu léta méně turistů, tak z něj působil více latinskoamerický vibe, což v sobě zahrnovalo i riziko nebezpečí. Dali jsme na rady facebookové skupiny a žádnou Amazon tour jsme nekupovali dopředu. Na místě jsme obešli více agentur a u té, která na nás působila pozitivně a nebyla předražená, jsme se rozhodli vybrat naši exkurzi/tour. V den příletu do Iquitos jsme si tour domluvili a koupili, a druhý den ráno jsme se hned vydali na naše dobrodružství. 

Ráno nás vyzvedl řidič, kterého nám agentura zařídila – dojel pro nás tuk tuk. Tuk tuk je velice oblíbený dopravní prostředek v Iquitosu a na rozdíl od taxi služby je levný a máte z toho super zážitek. Po naší zážitkové jízdě tuk tukem nás řidič předal u přístavu našemu průvodci. Dřevěnou lodičkou jsme se vydali vstříc amazonskému dobrodružství. 

Pluli jsme přes řeku Amazonku a předtím, než jsme dorazili do našeho kempu, jsme měli velké štěstí a viděli jsme růžové delfíny (To byla i pro mě novinka. Do té doby jsem nevěděla, že nějaký růžový delfín vůbec existuje). 

Život v amazonské vesničce: jak jsme lovili piraně

Po hodině a půl jsme připluli do našeho kempu. Ubytovali jsme byli v malých chatkách, které ale měly vše potřebné na jednu noc – postel, síť proti hmyzu, a dokonce i koupelnu. Kromě toho také spoustu malých spolubydlících jako šváby, pavouky a další drobný hmyz. 

O tento malý kemp se starala rodina, která zde žila. Později jsme zjistili, že se jedná o malou vesničku – žilo zde necelých 1000 obyvatel, kteří si zde sami postavili dřevěné domečky, školu, školku a kostel. Některé potraviny sem dováží jednou za čas lodí, další potraviny, například ryby, chodí místní každé ráno lovit. Někteří zde chovají slepice a většinou ženy s dětmi chodí sbírat ovoce a zeleninu, která tady roste. 

Každý den nové překvapení, které potěší tvoji hispánskou duši. 

Podíváš se s námi do restaurací i ty nejkrásnější pláže. Projdeme si reseñas na ubytování a zmapujeme sociální sítě památek, které tě nesmí minunout. Naučíme tě umění propojování gramatiky, slovní zásoby a kultury.

¡Přihlásit se do výzvy!

Poté co jsme se ubytovali, jsme zahájili naši menší procházku džunglí, kde nám náš průvodce ukazoval, jak místní využívají přírodní zdroje. Zkoušeli jsme si vykopat brambory z džungle, zjistili jsme, že termité jsou účinný přírodní repelent, a také to že mízu z konkrétních stromů lze využít jako přírodní dezinfekci. Vyzkoušeli jsme si používat mačetu, ochutnali mnoho nových i známých druhů ovoce, zkusili, jak chutná mléko ze stromů (tohle pro mě taky byla novinka). 

Odpoledne jsme se vydali na opičí ostrov, do záchranného centra a také okoupat se v Amazonce. Z koupání v Amazonu jsem měla ze začátku strach, protože to není úplně čistá voda a nešlo vidět, co vše je ve vodě. Nakonec jsem se odhodlala a také do vody skočila. Při plavbě lodí jsme mohli pozorovat krásné okolí, západ slunce a v dálce skákající růžové delfíny. Kromě toho nám náš průvodce ukázal rostlinu, kterou ženy ve vesnici používají k barvení rtů či jako stíny – my jsme to samozřejmě využili po svém a pomalovali si obličej. Večer nás čekala noční procházka džunglí s tím, že našim cílem bylo hledání tarantulí. Tarantulí jsme našli hned několik. Kromě toho jsme viděli i další noční zvířata. 

Po náročném dni nás čekalo brzké vstávání. Ráno jsme se vydali pozorovat východ slunce nad řekou, následovala procházka džunglí. Obrovské 40 - 50 metrů vysoké Ceiba stromy (Ceiba = Vlnovec) nás hodně zaujaly a fascinovaly, navíc byly na každém rohu.

Po snídani jsme se vydali lovit náš oběd – piraně. Každý jsme dostali dřevěný jednoduchý prut, návnadu a lovili jsme, dokud jsme neměli dostatečný počet ryb pro naši skupinku. Po dvou hodinách se poštěstilo a měli jsme uloveno. 

Po obědě už následoval přesun zpět do Iquitosu. Dva dny a jedna noc ve výsledku byly intenzivní a náročné, ale rozhodně za to stály. Navíc v našem kempu výborně vařili. Vždy servírovali to, co daný den chytli a posbírali. V Kempu měli také vedenou elektriku a ta fungovala pouze dvě hodiny denně. Pokud plánujete výlet do džungle určitě si nezapomeňte čelovku (a také hodně repelentu). Na této zkušenosti se mi líbilo i to, že jsme dva dny byli bez internetu a signálu. Bylo něco neskutečného užívat si naplno přírodu, slyšet po ránu zpěv ptáků a v noci pozorovat oblohu plnou hvězd. 

Moderní Miraflores a historická Lima

Následovala třetí a také poslední část našeho výletu. Hlavní město Lima a její okolí. Když jsme plánovali náš výlet, tak jsem všude možně četla, že Lima nestojí za více než den/dva a kolikrát psali, že tam nebylo nutné zastavovat. Možná proto, jsem od Limy neměla žádné očekávání, a tím více mě překvapila. My jsme se rozhodli pro ubytování v doporučované části Miraflores. 

Miraflores je moderní část Limy a také oblast, kde bydlí bohatší část Peruánců a přistěhovalců. Bývá považována za bezpečnější, na každém rohu uvidíte policii, či jinou bezpečnostní službu. Miraflores se nachází na pobřeží, a kromě moderních budov nabízí velké množství překrásných parků. Parque del Amor je vystaven ve stylu barcelonského parku Guell. Kromě Miraflores jsme se jeli podívat do historického centra Limy, to mi připomínalo historické centrum Mexico City. Všude plno lidí, každý něco nabízí/prodává. Bohužel jsme tam zrovna byli v období, kdy bývalého prezidenta pustili z vězení, tak jsme měli možnost vidět protesty. 

Od pobřeží k poušti

Posledním místem, které jsem ještě chtěla vidět byl Paracas a Oasis Huacachina. Proto při procházkou historickým centrem jsme našli agenturu, přes kterou jsme si výlet na další den objednali. 

Tento výlet byl nejnáročnější. Brzo ráno nás vyzvedla průvodkyně v hotelu a pokračovali jsme na snídani. Po snídani jsme přejeli do Paracasu, kde jsme šli do národního parku. Národní park se nachází v oceánu, jen pár minut od pobřeží. Nasedli jsme do lodi a vydali jsme se na cestu. Nejdříve nám průvodce zastavil u obrazce připomínající Nazca linie. Následoval přejezd ke skále plné tučňáků – poprvé, co jsem viděla tučňáky ve volné přírodě. Objížděli jsme krásné skalnaté útesy, uviděli mnoho druhů dalších zvířat, a po tučňácích nás uchvátili lachtani odpočívající na skalnatých útesech. 

Následoval přejezd do restaurace, kde nás čekal oběd a také degustace vína. Po degustaci jsme se vydali do pouště. První nás čekalo projíždění se po dunách v buginách. Rozdělili jsme se na dvě skupinky a každá měla svého řidiče. Ti nás povozili po poušti, zastavili na pár místech, kde jsme se mohli podívat a vyfotit okolí. Následně nám zastavili uprostřed pouště, kde nás už čekal instruktor na sandboarding. Sandboarding byl super, jen jsme pak písek ze sebe a oblečení nějakou dobu dostávali. Nakonec jsme dostali prostor si projít oázu. Oáza měla malé městečko, které se skládalo z pár restaurací, obchodů a hotelů/hostelů. Čekal nás dlouhý návrat do Limy. 

Poslední den jsme využili k dalšímu objevování Miraflores a také k nakupování. Rádi si z našich výletů vozíme místní potraviny či jiné typické výrobky. Hledali jsme nějakou dobrou kávu, kterou se nám nakonec podařilo sehnat v malinké místní kavárně Puku Puku, a kromě toho Macu. Macu peruánskou jsem objevila pár let zpět a nějak jsem si její chuť zamilovala. Proto jsem bez Macy rozhodně odletět nechtěla, a také neodletěla. 

Peru bylo hodně intenzivní, hodně zážitkové, téměř bez odpočinku, ale neskutečné. Rozhodně předčilo moje očekávání a doufám, že se tam ještě někdy podívám. Peru je to neskutečná země, která má mnoho dalších krásných míst, které jsme za ten krátký čas nestihli objevit.

Renáta Páníková

Renáta miluje objevování nových míst a kultur. Latinská Amerika je její srdcovou destinací, a proto se tam ráda vrací a poznává její další místa. Do španělštiny se zamilovala před pár lety díky úžasným argentinským empanadám, které už zvládá připravit doma. Od té doby se španělštinu snaží zdokonalovat a kurzy od holek ze Španělštiny do plavek jsou proto to pravé.

Další články o Peru zde na blogu: 

Objev krásy Peru: od Cusca po Lagunu Hummantay a Duhovou horu

Která jídla nesmíte v Peru minout - co jíst v Peru

Kde se najíst v Limě, když jedete na Machu Picchu

Jak jsem odjela jako dobrovolník do Peru a byla z toho svatba