Oviedo, město sta soch
Oviedo, krásné město na severu Španělska, nesmíte minout. Užijte si objevování sta soch stejně jako my na našem květnovém roadtripu.
Když už jste na severu, tak tam musíte. Oviedo je město, které je podobné mnoha městům, které jste ve Španělsku potkali. Alespoň na mapě to tak vypadá. Historické centrum, kde se krkolomné uličky stáčejí kolem staré katedrály, sem tam nějaké kostely a náměstí, Museo de Bellas Artes, univerzitní čtvrť, tržiště, parky…
Ale co má Oviedo navíc? A v čem je Oviedo jiné?
Myslím, že je to krásný příklad města pro život. Město leží pod horami, stačí zvednout hlavu a můžete vidět zasněžené vrcholky. Nebo si vzpomenete, že chcete vidět moře, a za půlhodinku autem jste tam. Přírody je kolem plno, kultury ve městě také, stará a moderní architektura se tu umí potkat. Dobře se tu najíte, kafíčko si dáte na každém rohu… Takže pro turistu ideální místo k odpočinku. A to jsme udělaly i my dvě. Měly jsme za sebou už pár dní cestování na našem slow tripu na cestě z Bilbaa a měly trochu pocit, že je čas se zastavit. Aby památka nestřídala památku a zážitek zážitek. Oviedo jsme si pro odpočinek nevybraly, Oviedo si vybralo nás. Tedy hlavně počasí to zařídilo, jak nejlépe umělo a Airbnb byt s garáží k dispozici velmi blízko k centru nezklamal.
Co má Oviedo navíc?
Má přes sto soch. Výběr těch, které nás oslovily, najdete na konci článku. Tyto sochy oslavují dvacáté století a jeho osobnosti.
Zahrajte si hru, které můžete vymyslet spoustu variant. Hledejte, co největší počet soch, zanášejte sochy na mapu, užívejte si umělecká díla různých autorů, nebo naopak hledejte na googlu, co daná osobnost znamenala pro dvacáté století… Nebo se nechte překvapovat. To je podle mne nejlepší…Možná je nejlepší to všechno spojit. To se povedlo nám s Lenkou. Vešly jsme do cetra upršeného města a uviděly souchu Mlékařky a za rohem sochu Cikánky a to už jsme věděly, že chceme potkat Mafaldu, sochy od Botera a jednoho Woodyho Allena. Jak jsme si tak mokly u katedrály na kamenných lavičkách, mokly cestou k tržnici..., tak jsme potkaly další sochy na neočekávaných místech. Občas nás vyloženě překvapily - pes, kufry, koně… a nebo třeba zadek… To už jsme pochopily, že to nebude jen tak, a zeptaly se googlu. A pak se z toho stala taková výzva, objevovaly jsme další a další.
To, že je v Oviedu na sto soch jsme se samozřejmě dočetly pěkně promáčené v jedné kavárně a to proč je v Oviedu tolik populární Woody Allen nám google prozradil v poslední hospodě. A kdybysme jsme byly soutěživější a počasí o chlup moudřejší, možná bysme je všechny oběhaly. Ale my jsme si zvolily cestu ústupu, šly do Corte Inglés a pak si objednaly láhev sidry s dobrou večeří v turistické hospodě, zkoukly nového Almodóvara v lidoprázdném kině a do noci se v televizi koukaly na různé reality show (a tím absolvovaly poslechová cvičení a rozšířily si kulturní přehled, samozřejmě...)
Ráno bývá moudřejší večera. Ale někdy také ne. Takže jsme se velmi pomalu vymotaly z města a měly jen dva cíle: vyfotit se u Ježíše, tak jako by to bylo v Riu a podívat se na prerománský kostel na úpatí nad Oviedem. Oboje jsme zvládly na pražáka. Rozuměj, docela daleko jsme zvládly dojet autem. Ale zas až tak daleko jako jiní ne. Přeci jen bylo potřeba nachodit nějaké ty kroky do naší soutěže s Apple Watch.
Stálo to za to! Všechno! Zaparkovat ne úplně v cíli, ale přeci jen si ušetřit cestu. Vyběhnout si kopec a podívat se na město, spatřit z výšky Calatravův stadion, poslechnout si rozhovory běžců a cyklistů, kteří pro tento den získali víc bodů než my a nakonec se vyfotit s Ježíšem, jako by to bylo v Riu. Cestou dolů jsme si zastavily u kostelů a v klidu bez turistů jsme si je prohlédly.
Ostatně bez turistů byla skoro celá naše cesta. To je výhodou květnového putování.
Za mne, všechny palce nahoru. Do Ovieda se vydejte a u Mafaldy si dejte svačinku na lavičce, bude ráda.
Naše sochy z Ovieda
Ivana Kudrnová
Španělština není můj život ani moje všechno a nejsem v ní nejlepší na světě. Ale jsem dobrá v tom ji lámat lidem do hlavy. Učím už 14 let a moc mne to baví. Teprve pár měsíců (od září 2018) mám tento blog: Španělština do plavek. Ukazuji, jak rozmanitý je hispánský svět. Každé úterý jeden článek. Hledám různé autory a společný jmenovatel - španělštinu (občas i v titěrné míře). Protože útočím na vaše hispánské já!
Fotky z dnešní článku pochází ze dvou telefonů - mého a mé milé kamarádky Lenky Vetyškové.
Chcete se učit španělsky?
Hola, me llamo Ivana Kudrnová a španělština je mým životem. Jsem lektorkou španělštiny, autorkou projektu Španělština do plavek a pomáhám lektorům profesionálně učit (nejen) online v projektu Digitální lektoři. Mám za sebou 16 let praxe, stovky studentů, tisíce hodin a situací. Španělštinu jsem studovala a žila jsem ve španělsky mluvících zemích. Do kurzů dávám své hispánské já a těším se, až probudím to vaše.
