Tajemný původ tanga: Jak vznikl tanec plný vášně a dramatu
Tango, žánr bez hranic, se zrodilo na konci 19. století v chudinských čtvrtích Buenos Aires a Montevidea. Článek Petry Dokládalové odhaluje jeho fascinující historii i proměnu – od zločinu k symbolu moderní společnosti. Nechybí ani osobní tipy pro všechny nadšence!

Tango si mě vybralo v roce 2012, v Montevideu. Pracovala jsem tehdy na disertační práci, která je stále nedokončená. V ten den jsem šla do knihkupectví na třídě 18. července a řekla si: „Když nedodělám doktorát, přivezu si alespoň nějaké tango.“ Koupila jsem čtyři sešity not a začala studovat. V roce 2014 jsem se spojila s argentinským kytaristou Juanem Carlosem Vivasem, který žije v Praze, a od té doby moje duše patří i tangu.
Bez hranic a po svém – tak vnímám tango. Ani nemohu říct „argentinské tango“, protože jsem strávila příliš dlouhou dobu v Uruguayi na to, abych vznik a vývoj tohoto žánru přisoudila pouze západní straně řeky La Plata.
Kořeny tanga
O samotném původu tanga se dodnes vedou debaty, protože nejsou dochovány prameny, které by jednoznačně doložily jeho historii a původ. Jisté je jen to, že vznikalo v chudých čtvrtích, tzv. arrabales nebo suburbios, Buenos Aires a Montevidea koncem 19. století v afrických a přistěhovaleckých komunitách. Výsledkem této kulturní výměny je hudba, která mísí rytmy původních obyvatel s rytmy africkými a evropskými. Tango bylo zpočátku spojováno s prostředím zločinců a prostitutek, a proto bylo na některých místech i zakazováno. Často se dočtete, že tango tančili v párech pouze muži. Takzvaní compadritos si údajně touto kratochvílí krátili čas při čekání ve vykřičených domech. Ovšem, historici a umělci zabývající se tangem tvrdí, že se tanec učili, aby potom v domě rozkoše udělali dojem na prostitutky, které dle zvyklosti vyzývali k tanci. Se ženami mimo toto prostředí nebylo možné tango tančit, bylo by na ně potom nahlíženo s velkým despektem.
Pohrdavý pohled na tango se začal měnit kolem roku 1910, kdy tango doputovalo až do Evropy. V Paříži bylo přijato s velkým zájmem, obzvláště ve vysokých společenských kruzích a mezi avantgardními umělci. Najednou bylo vnímáno jako exotický a sofistikovaný projev laplatské kultury a stalo se symbolem kosmopolitní a moderní společnosti.
Původ slova tango
Původ samotného slova „tango“ je také sporný a existuje několik výkladů. Může pocházet z latinského slova „tangere“ (dotýkat se) nebo mít africký původ, pravděpodobně z jazyka kikongo. První doložená zmínka o slovu „tango“ se nachází na kupní smlouvě z 11. listopadu 1802 a zřejmě znamená místo, kde se scházejí černoši, což podporuje teorii o africkém původu slova.
Oficiální zdroje pokládají za první formálně složené tango skladbu „El entrerriano“ (1897), kterou napsal skladatel a pianista afroargentinského původu Anselmo Rosendo. Rok 1897 také značí začátek etapy známé jako Stará garda (Guardia Vieja, 1897–1920). První tóny tanga se hrály na kytaru, kterou doprovázela flétna. Postupně byla kytara nahrazena pianem a flétna houslemi. Později se k orchestru připojil bandoneón, který přišel s německými imigranty. Typický tango orchestr, tzv. orquesta típica, hrával v základním složení tří nástrojů: piano, bandoneón a housle, ke kterým se postupně přidal kontrabas a další nástroje. Dnes je tango interpretováno a fúzováno s mnoha moderními styly, což vedlo ke vzniku žánrů jako electrotango, kde jednou z nejvýraznějších kapel je Bajofondo.

Nejlepší španělský časopis široko daleko
Je plný:
✨ Zajímavostí, které tě inspirují - znáš to: 21 zemí, staletí kultury… tolik možností a krás.
🎵 Tipů na hudbu, která rozhýbe tvoje boky a naučí tě víc než jen corazón.
📝 Cvičení, která tě rozhýbou - možná potřebuješ právě impuls, který tě nakopne do akce!
🌎 Příběhů, které tě přenesou do hispánského světa - nejen o Fridě a Lionelovi, kávě a tortilách, pyramidách a královských palácích...
Taneční styly v tangu se také liší. Tančí se tango canyengue, tango salón, tango milonguero nebo moderní styly, obvykle v čtyřdobém taktu. Valsecito, nebo vals criollo, se tančí na tři doby. Taneční sály, kde se scházejí milovníci tanga, se nazývají milongas a můžete je najít po celém světě. Pokud vás tango nadchne a budete chtít najít nové přátele a zatančit si, ať už jste na dovolené nebo začínáte nový život v cizí zemi, hledejte milongas. Je to rychlý způsob, jak se seznámit s lidmi se stejnými zájmy.
Významné osobnosti tanga
Významných osobností a tvůrců tanga je nespočet. Pokud byste chtěli prozkoumat jejich kompletní seznam, doporučuji web todotango.com. Ráda bych ale zmínila ty, kteří mě nejvíce inspirovali.
Carlos Gardel – pro mě Kryštof Kolumbus tanga. O jeho místě narození se vedou spory. Někteří tvrdí, že se narodil ve francouzském Toulouse, zatímco Uruguayci jsou přesvědčeni, že pochází z uruguayského města Tacuarembó. Existuje i teorie, že Gardel zfalšoval svůj rodný list, aby se vyhnul vstupu do francouzské armády během první světové války. Jisté je, že tento významný představitel argentinského tanga, zpěvák, skladatel a herec, složil slavné písně jako „Volver“, „Mi Buenos Aires querido“, „Por una cabeza“ nebo „El día que me quieras“. Zahynul ve věku 44 let při leteckém neštěstí.

Cátulo Castillo, autor textu mého oblíbeného tanga „La última curda“ (1956). Jeho otec byl anarchistickým sympatizantem a chtěl ho zapsat do matriky pod jménem Descanso Dominical (Nedělní odpočinek), což úřady zamítly. Ve věku 17 let složil své první tango Organito de la tarde. Kromě hudby byl také boxerským šampionem v lehké váze a byl nominován na olympijské hry v Amsterdamu v roce 1928.

Aníbal Troilo, známý jako Pichuco, byl nejvýznamnější bandoneonista Buenos Aires. Složil hudbu k tangům jako „La última curda“. Jeho dílo je páteří tanga a tvořil nerozlučnou uměleckou dvojici se zpěvákem Robertem Goyenechem.

Roberto Goyeneche, zvaný Polaco, byl jedním z největších hlasů tanga po Gardelovi. Získal přezdívku díky svým světlým vlasům a modrým očím, ačkoli pocházel z baskické rodiny. I přes absenci formálního hudebního vzdělání vynikal specifickým frázováním a silnou „tangovou“ osobností. Říká se o něm, že dokázal udělat tango i z ticha.

Ženy tanga
Chtěla zmínit dvě ženy, které jsou pro mě nejdůležitějšími interpretkami argentinské hudby. Adriana Varela a Mercedes Sosa. Každá je velmi odlišná, ale obě mají bohatý repertoár a velký vliv.
Mercedes Sosa, známá jako La Negra, byla především spojována s argentinským folklórem. Její hudba byla projevem lásky k vlasti a hrála klíčovou roli v hnutí Nuevo Cancionero, které mělo za cíl sjednotit národ skrze hudbu. Doporučuji její album Mujeres Argentinas.

Adriana Varela, přezdívaná La Gata Varela, byla inspirována tangem poté, co viděla film Sur, kde vystupoval Polaco. Původně logopedka, se stala známou zpěvačkou tanga v roce 1986. Její hluboký hlas a jedinečné frázování jí zajistily velký úspěch a stále aktivně tvoří, koncertuje a působí na sociálních sítích.

Petra Dokládalová
Zpěvačka, tlumočnice, překladatelka a lektorka španělštiny a portugalštiny
Petra miluje jazyky a latinskoamerickou kulturu – a to nejen ze slovníků, ale i z osobních setkání. Jako soudní tlumočnice a překladatelka (s kulatým razítkem pro španělštinu i portugalštinu)a jako lektorka zase s radostí otevírá dveře do světa iberoamerických jazyků – ať už na univerzitě, ve firmách, nebo online z Olomouce až do Ria.
Kromě paragrafů a gramatiky ale Petru baví i kulturní mosty: organizuje festivaly, koncerty a ráda pečuje o zahraniční hosty. Možná ji potkáte zpívat u flamenca, možná v tangových šatech. Jedno je jisté – kde zní španělština a hraje hudba, tam je Petra jako doma. Jo a najdete ji jako Bruja de Olomouc.
