Zažít Španělsko v kůži digitálního nomáda: Víno, pláž a dřina…

Sebrat se a na pár měsíců se odstěhovat do jiné země, žít tam, stát se alespoň na čas místním, to mne vždycky zajímalo. Už jsem na jeden článek sem na blog ulovila Podnikavou dámu a dnes vám představím Markétu Karvaiovou. Je to výhodný barter - ona mne článek a já ji pozvu na kafe, až se někdy otočí v Praze.

Zažít Španělsko v kůži digitálního nomáda: Víno, pláž a dřina…

Ležím mamce na klíně a krvácí mi koleno, následek špatně vyměřeného skoku na prolézačce. Nacházíme se na policejní stanici v malém městečku u Tarragony, kam jsme zamířili hledat pomoc potom, co se nám v dopravní zácpě ztratilo z dohledu auto našich známých, ve kterém shodou okolností seděla i moje ségra. Do zorného pole nakloněného díky poloze vleže do horizontálního úhlu se mi najednou něco připlete. Když zaostřím, rozšíří se mi zaujetím panenky, protože poznávám, co se mi to houpe před očima. Je to ten největší plastový pytlík ve tvaru kornoutu, který jsem zatím viděla – plný pestrobarevných gumových zvířátek, upířích zoubků a malých Coca-Col, které mi budou dělat skvělou společnost celý další týden…  

Moje nejranější vzpomínka ze Španělska o tom, jak jeden hodný policajt litoval dítě s rozbitým kolenem, přinesl mu pro rozveselení mlsky, a nakonec zdárně našel i jeho živou a zdravou sestru, ve mně zanechala pozitivní přesvědčení o vřelé španělské povaze, kterou je třeba hlouběji prozkoumat.

S lifestylem digitálního nomádství jsem začala vlastně celkem nepromyšleně. Chtěla jsem odejít z ponurých pražských kanclů zamořených oblakem stresu a přestěhovat se někam, kde je pokud možno pořád hezky a žije se tam v uvolněnějším tempu. Vybrala jsem si nejdřív Lisabon, což je celosvětově největší líheň digitálních nomádů. Inspirativní rozhovory s nimi mě nadchly až do té míry, že jsem si řekla: „Proč tomu nedat šanci?“. Přetransformovala jsem tedy svou kariéru tak, abych se stala pracovně nezávislou na místě, kde žiju. Už od začátku jsem věděla, že chci strávit určitou část téhle své životní cesty i ve Španělsku.

Od dětství ještě tam byla ještě v 19 letech, a to na Mallorce, která k dřívějším zážitkům přidala několik propařených nocí strávených ve společnosti extrémně zábavných Španělů, vzpomínky na plné stoly toho nejlepšího jídla a několik flashbacků na popáleniny od intenzivně hřejícího sluníčka. Se španělskou kulturou jsem se pak setkala ještě na Erasmus pobytu v Římě, kam jezdí obrovské množství španělských studentů. Jaký asi bude zbytek Španělska?

V roce 2018 jsem projela velkou část téhle fascinující, barevné a energií pulzující země od ostrovů Gran Canaria a Tenerife, britského Gibraltaru, některých míst v Andalusii jako je Málaga, Cordoba nebo Granada až po bohaté Katalánsko, kde jsem chvíli žila ve Valencii nebo turisty se hemžící Barceloně.

Režim digitálního nomáda

Denní režim jsem měla podobný spíš místním obyvatelům nebo expatům než turistům. Ráno jsem vstala a pustila se do práce stejně jako v Praze, s tím rozdílem, že jsem si skoro každý den odpoledne odskočila na plážovou opalovačku a večer jsem si dala výborné víno za pár EUR s nějakými těmi tapas. Víkendy jsem zasvětila výletům a poznávání okolí. Půjčit si auto a projet klidně celý ostrov během jednoho dne je možné například na všech Kanárských ostrovech. Výlet z Málagy na Gibraltar byl jeden z nejlepších celodenních výletů, které jsem na své cestě zažila, a to nejen pouze díky místní instalaci drzých opiček.

Cestovat jako digitální nomád se výrazně liší od běžného cestování. Na co mi na dovolené stačil týden, poznávala jako digitální nomád měsíc – a to je i minimální doba, po kterou se podle mě vyplatí zůstat a pracovat na jednom místě. I když jsem se někdy po Španělsku posouvala už po 14 dnech, nemyslím, že je to nejlepší plán. Časté přesuny jsou stresující, drahé, a hlavně na úkor odvedené práce, která jde bohužel bokem jako první.

España je o jídle!

Exploze nezvyklých chutí a vysoká kvalita cenově dostupných potravin je ve Španělsku jedním z největších benefitů, na které je snadné si zvyknout. Nejvíc jsem si oblíbila neuvěřitelný výběr salámů, i přesto, že v Čechách se uzeninám vyhýbám jako čert kříži, dostupná vína a taky širokou nabídku alternativ ke kravskému mléku za pár korun. Každý kraj má svoje speciality: zaujala mě kanárská kuchyně, kde jsem si moc oblíbila třeba grilovaný sýr s horkým ovocem. V digitálně nomádských komunitách jako je parta v Las Palmas na ostrově Gran Canaria je obvykle možné navštívit kurzy vaření, které jsou nedocenitelné už jen díky tomu, že přiblíží základní receptury všech tradičních jídel. Naučila jsem se udělat třeba Gofio – nepečený, rychlý a zdravý moučník vyrobený z kanárské kukuřičné mouky, banánů a medu.

¿Hablas español?

Letím panensky čistou krajinou a kolem mě sviští listy stromů, které mi jen tak tak nevypíchnou oko. Kůň pode mnou začíná vlhnout namáhaný během, vedrem a nemalou zátěží, kterou mu navrch přidává moje tělo. Moc jsem nestihla postřehnout, co se stalo... Vím jen, že se mě můj španělský průvodce na něco s úsměvem zeptal, a když jsem odpověděla „Sí!“, něco na mého zlomyslného koně zakřičel a ten se dal vesele do cvalu… I přes menší šok, který jsem utrpěla, byla tahle projížďka probíhající kousek od Valencie jedním z mých nejhezčích zážitků z celého Španělska.

Mimo jiné dokazoval i to, že neznalost španělštiny může být při dlouhodobějším pobytu dokonce lehce nebezpečná. Samozřejmě je možné využívat v základních turistických situacích obvyklou znakovou řeč. V případě, že si potřebujete odskočit nebo provádět další úkony dehonestující v pantomimické řeči vaši osobu, je lepší se pár základních frází naučit. (Pokud člověk plánuje jízdu na koni, šikne se i slovíčko „cval“). Anglicky jsem se domluvila v Barceloně a dost pravděpodobně to půjde i v Madridu. Ostatní místa mimo turistické atrakce jsou angličtinou nepolíbeným územím. Absolvovala jsem tedy alespoň dvoutýdenní kurz španělštiny v Las Palmas, což byla moje první destinace ve Španělsku a ze základů, které jsem tam získala jsem pak těžila dalších x měsíců. Díkybohu za to, že španělština patří mezi ty jednodušší světové jazyky…

Ale!

Španělsko je jazykově zajímavě rozvrstvené a poněkud nesourodé. Není to jeden homogenní jazyk jako je čeština, ale kraj od kraje se hodně liší.

Kanárské ostrovy jsou jazykově specifické a tamním obyvatelům mají problém rozumět i jejich pevninští kamarádi. Španělština na Kanárských ostrovech je bližší jihoamerické jazykové verzi. Chybí tu typické sykavé S vyslovené s jazykem mezi zuby a S na konci slov jsem nikdy nebyla schopná identifikovat i když mi místní tvrdili, že tam je… Las Palmas tedy běžnému smrtelníkovi Nekanárcovi zní spíš jako La Palma a podobně. Taky mají svá vlastní „nešpanělská“ slova jako je třeba výraz pro autobus, kterému říkají la guagua místo jinak běžného autobús.

V Andalusii mi zase majitelka bytu vysvětlovala tamní specifikum na příkladu dos niños (2 děti), které místní obyvatelé také vysloví jako do niño. Katalánsko je, díky užívání katalánského jazyka běžně vyučovaného ve školách jako první jazyk, samostatnou kapitolou.

Nejmenší problém s dorozumíváním jsem měla ve Valencii, kde sice taky mluví jinak, ale většina obyvatel zvládá komunikaci ve španělštině, zvlášť když poznala, že jsem cizinka (což zrovna v mém případě pozná každý během úvodního „Dobrý den“).

V Barceloně na mě mluvili automaticky všichni anglicky a na mé chabé pokusy o španělštinu se dívali jakoby pozorovali lachtana plácajícího se v bahně s notnou dávkou netrpělivosti. Beztak španělštinou většina obyvatel Barcelony lehce pohrdá a urputně se drží katalánštiny s (pravděpodobně) marnou nadějí, že se jednoho dne Katalánsko od Španělska přece jen odtrhne.  

Španělé: Otevřená povaha v přátelském balení

Pověst celosvětově dobře přijímaných obyvatel Španělska je předchází. Kdo by je neměl rád? Mají v sobě život, srší energií a nejsou tak ukřičení jako Italové. Nebo? Nejvíc dobrých zkušeností s lidmi jsem nasbírala ve Valencii a jejím okolí. Na Kanárech mi připadali lidi drsnější a víc od rány než na pevnině.

V Barceloně jsou podle mě zas často k turistům (kam mě každý vždy řadí a ptá se mě, jak se mi líbí na dovolené) přezíravý. Ne vyloženě nepříjemní, ale ten rozdíl v chování je tam znát asi jako v každém hlavním městě, kde prodavačkám v supermarketech projde denně pod rukama tolik zboží a lidí, že už nemají chuť ani energii pozdravit.

Ve Valencii se oproti tomu usmívají prodavači od ucha k uchu a vypadají, že jim ta práce za pultem zas tak moc žíly netrhá.

Finanční náročnost života ve Španělsku s českým příjmem

Jako digitální nomád ve Španělsku jsem neměla moc na výběr, jak budu bydlet, a hlavně za kolik.  Střednědobé pronájmy na 14 dní až měsíc se nedají řešit smlouvami na byt. Většinou je nejlepší (nebo jedinou) možností Airbnb. Zaplatila jsem za něj kotel, ovšem proti cenám za delší pobyt na www.booking.com se pořád vyplatí. Se snahou ušetřit jsem si často pronajímala samostatný pokoj místo celého bytu. Většinou tam kromě mě byli jen turisti, kteří se na bytě rychle střídali a stejně byli většinu dne pryč na lovu za těmi nejlepšími Insta fotkami. Mohla jsem si tedy užívat nerušenou práci z domova po libosti. Pronájem malého bytu se pohyboval v některých lokalitách až kolem 30 tisíc měsíčně a víc, za pokoj nebyl problém vejít se za 2 lidi do 20 tisíc měsíčně.

Další alternativou, kterou jsem využila, bylo ubytování od digitálně nomádských komunit jako je například Restation v Las Palmas. Je to ale často ještě dražší a méně pohodlná forma ubytování než Airbnb. Za měsíc jsem platila za pokoj pro 2 s manželskou postelí a možností využívat coworkingový prostor skoro 800 EUR.

Už z této mini ukázky je jasné, že dlouhodobé nomádění ve Španělsku a vydělávání v CZK se moc nevyplatí. Díky tomu, že jsem vsadila na levnější lokality, mezi které určitě patří nomádský ráj, jinak zvaný též Kanárské ostrovy, pár měsíců ve Španělsku jsem zvládla bez výrazných finančních problémů.

Chybí mi ještě pár míst, na která se chci podívat, ale tam, kde jsem už byla se budu vždycky ráda vracet. Pro mě je cestování hlavně o lidech a ve Španělsku není o pozitivní zážitky s místními obyvateli nouze. Jak sami říkají: „Dime con quién andas, y te diré quién eres“. Asi na tom něco bude, že mě moje veselá a upovídaná povaha vždycky zase dotáhne na jih Evropy… Kam to táhne vás?

5 rad pro nomáda ve Španělsku

• Naučit se alespoň základní fráze ve španělštině – objednat si kafe nebo najít záchod se hodí vždy a všude
• Snažit se usmlouvat ceny bytu tak, aby vám to vyhovovalo, ale obyste druhou stranu neoškubali. I na Airbnb se dá dost často vyjednat lepší cena např. domluvením pobytu na týden a následným prodloužením na místě, tj. bez účtování poplatku.
• Nenechat se znervóznit tím, když Airbnb posílá upozornění typu "V Barceloně je už 90 %ubytování na váš preferovaný termín (za týden) obsazeno. Lidé většinou hledají ubytování v této lokalitě s 2 měsíčním předstihem". Naopak je to výhoda, protože se snáz domluvíte s majiteli bytu na přijatelných podmínkách, jelikož by byt už třeba jinak ani neobsadili.
• Doklady, peněženku a telefon si pořádně hlídat. Ideálně mít kopie dokladů a náhradní karty schované "doma". Zvlášť ve velkých městech jako je Barcelona a Madrid jsou kapsáři všemi mastmi mazaní a lepší dávat pozor, než hořce zaplakat nebo co hůř – předčasně se muset vrátit domů.
• S úsměvem jde všechno líp! Pozitivní vibrace táhnou pozitivní lidi a situace, které vám obohatí život a minimální námahu v podobě lehkého namáhání mimických svalů vám vrátí nastokrát.

Markéta Karvaiová

Studovala jsem Český jazyk a literaturu na FF UK v Praze. Na Erasmus pobytu v Římě jsem si uvědomila, jak je tenhle obor mezinárodně k ničemu a řekla jsem si, že se musím věnovat něčemu jinému. Po škole jsem tedy udělala delší odbočku do České televize, pak do pražských business kruhů a nakonec jsem skončila zase na začátku. U lásky ke slovu, textu, jazyku – a nejen tomu českému. Cestuju po světě a nasávám do sebe co se dá, ať už je to španělština, pár zachycených portugalských frází nebo bacily z rozvojových zemí. A píšu: pro sebe do deníku, pro klienty jako copywriterka, redaktorka, novinářka (nehodící se škrtněte) a pro vás – na blogu www.nomadplan.eu. Protože žádný plán není dost šílený, pokud po něm touží vaše srdce...

Chcete se učit španělsky?

Hola, me llamo Ivana Kudrnová a španělština je mým životem. Jsem lektorkou španělštiny, autorkou projektu Španělština do plavek a pomáhám lektorům profesionálně učit (nejen) online v projektu Digitální lektoři. Mám za sebou 16 let praxe, stovky studentů, tisíce hodin a situací. Španělštinu jsem studovala a žila jsem ve španělsky mluvících zemích. Do kurzů dávám své hispánské já a těším se, až probudím to vaše.