Kde se najíst v Limě, když jedete na Machu Picchu

Gastronomické průvodce patří zde na blogu mezi velmi oblíbené články. Už jsme měli tapas, jedli v Córdobě, v Katalánsku, nakupovali tropické ovoce v Čechách, vařili si kolumbijské huevos pericos či si umíchali piña coladu...

A dneska se jdeme najíst v Limě. Katka Pošepná, nám s tím poradí a tak až tam budete ušetříte čas zkoumáním toho, co je to pravé peruánské. Katka je můj další skvělý úlovek (autor) z instagramu. Do Peru se provdala a protože mezi její záliby patří cestování, gastronomie a fotografování. Čeká na nás dnes její gastroprůvodce po Limě. A určitě její tipy využijete nejen cestou na Machu Picchu. Já bych klidně rozmanitou peruánskou kuchyni zavedla častěji i v Praze.

A když už budete stalkovat Katku na jejím instagramu a příběh o česko-peruánské lásce, nezapomeňte s tou svoji láskou přihlásit na náš zamilovaný kurz pro páry Španělština con tu amor - vaše rande en español. Bude v pátek 6. března.

Lima, povinná gastrozastávka na cestě na Machu Picchu

Kdyby mi někdo před 5 lety řekl, že budu jednou žít v Limě, pravděpodobně bych si poklepala na čelo a společně bychom se tomu od srdce zasmáli. Proč bych se taky stěhovala do Limy, že jo? A co se o ní vlastně ví? „Hlavní město Peru,” uhádne většina z nás. „Asi se tam lítá, když někdo chce jet na Machu Picchu.” Moje vědomosti končily zhruba tady.

Pět let je ale dlouhá doba a věci se radikálně změnily. Dnes tu opravdu žiju, provdaná za Peruánce, a téměř po roce, co jsem tu strávila, můžu říct, že jsem se s Limou důkladně seznámila. I ve světě získalo “město králů”, jak se Limě říká, za posledních pár let na popularitě. Každoročně sem zavítá přes 4 miliony turistů, a Machu Picchu už rozhodně není jediným důvodem. V Limě se totiž strašně dobře jí.

Jídlo je v téhle zemi svátost, a Peruánci jsou na svoji kuchyni obzvlášť pyšní. Jako cizinka od nich pravidelně dostávám otázku „a co jídlo, dobrý?” Negativní odpověď nikdo neočekává, a ani si nechci představovat, s jakou odezvou by se potkala.

Jídlo je tu tématem konverzací, předmětem národní pýchy, ale také důležitým zdrojem příjmů jak pro jednotlivce, kteří nadšeně otevírají nové restaurace, bistra, bary a kavárny, tak pro stát, který těží z rostoucího fenoménu gastroturismu.

V prvním desetiletí nového milénia zažila Lima první gastronomický boom, s velkou pomocí hlavního “ambasadora” peruánské kuchyně Gastona Acuria. Ten má na svědomí, že se o peruánské kuchyni dozvěděl svět, a tudíž i to, že se mnoho místních na vlně entusiasmu a národní hrdosti rozhodlo investovat do pohostinství. V Limě v podstatě nenajdete ulici bez restaurace, a protože je jich tu tak moc, přirozeně se všichni snaží v obrovské konkurenci nějak vybočit - mít hezčí interiér, lepší servis nebo zajímavější nabídku. Tím celkově zvedají úroveň a zákazník si plesá.

„A o čem teda vlastně ta peruánská kuchyně je?”, ptají se mě často moji kamarádi a rodina. Jako u všech národních kuchyní je to směs vlivů geografických, kulturních a sociálních. Peru je jedna z nejrozmanitějších zemí, co se fauny a flory týče. A tím pádem nabízí i neskutečně rozmanité ingredience. Jako příklad postačí, že v Peru existuje přes 3000 druhů brambor. A ne, nepřebývá mi tam nula. Tři tisíce! Tahle biodiverzita souvisí s mnoha ekosystémy, kterými Peru disponuje, protože se táhne od pobřeží oceánu, přes šestitisícovými Andy až do džungle. A všude roste něco jiného. Jen pro srovnání, Česká republika se do rozlohy Peru vejde zhruba třináctkrát.

Peru je z velké části země imigrantů. A všichni z nich si do nové země vozí svoje zvyky, kulturu a kuchyni. Jestli existuje země, která je definicí “fusion kuchyně”, pak je to Peru. Původní peruánská kuchyně tak přes staletí, co se formoval stát, dostala trochu španělské formy, africké krve i japonského umu. A čínské rýže.

Jestli mají všechny peruánské pokrmy něco společného, je to výrazná chuť. Cibule, česnek, koriandr - magické trio. Peruánci nejedí příliš pálivé, alespoň ne ve srovnání s Mexikem nebo Indií, ale používají místní, méně pálivou verzi chili papriček, kterým se říká ají [achí]. Ají Amarillo je nepostradatelnou součástí pokrmů jako je Ceviche, Lomo saltado nebo Ají de gallina. Ají Panka se zase používá k přípravě Anticuchos. Musíte je ochutnat všechny, trvám na tom!

Kromě klasických peruánských jídel je naprostá povinnost pří návštěvě Limy vyzkoušet místní sushi. Fúzi peruánské a japonské kuchyně se tu říká “Nikkei” a je to bomba. Chuťová i kalorická.

Na Nikkei se specializuje Maido, které tento rok získalo ocenění za nejlepší restauraci v Latinské Americe, a světově je mezi první dvacítkou. Konkuruje tak restauraci Central, která je momentálně šestou nejlepší na světě.

Když už budete mít všech těch kulinářských zážitků dost, je tu chifa. Chifa je místní název pro čínsko-peruánskou kuchyni, a Peruánci na ni nedají dopustit. Mně osobně to přijde stejné jako naše čínská bistra, jen se tu podává Inka Cola (místní verze Coca Coly, co má až toxicky žlutou barvu, chutná jako rozpuštěné bonpary, je určitě nezdravá, ale je skvělá a návyková).

Zakončím na zdravou notu, takže až konečně pojedete na to Machu Picchu, dejte si na letišti v Limě fresh džus v La Lucha, stojí za to!

Katka Pošepná

Ahoj, jsem Katka a do loňského roku jsem žila klasický pražský hektický život. Ten mi ale obrátil naruby jeden Peruánec, za kterého jsem se vdala, nechala po víc jak deseti letech práci v reklamě a odstěhovala se na pár let do Limy. Cestování a jídlo byly odjakživa moje dvě vášně, a věnuju se jim, spolu se studiem fotografie, i tady v Peru.

Nezapomeňte se podívat na další články o Peru, od Zuzky Bartákové z Cestujeme po Peru

5 tipů pro cesty do Peru

Jak jsem odjela jako dobrovolník do Peru a byla z toho svatba

Chcete se učit španělsky?

Hola, me llamo Ivana Kudrnová a španělština je mým životem. Jsem lektorkou španělštiny, autorkou projektu Španělština do plavek a pomáhám lektorům profesionálně učit (nejen) online v projektu Digitální lektoři. Mám za sebou 16 let praxe, stovky studentů, tisíce hodin a situací. Španělštinu jsem studovala a žila jsem ve španělsky mluvících zemích. Do kurzů dávám své hispánské já a těším se, až probudím to vaše.